Z geodézie do vlastní kavárny – rozhovor s cukrářkou Zuzanou Práškovou

Leden 2022

Zuzka Prášková se před časem rozhodla úplně změnit své profesní zaměření, když opustila svou práci geodetky a stala se cukrářkou. Místo map teď vytváří úžasné poctivé dorty a zákusky  v rodinné kavárně Zrnko Cafe v Soběslavi, kterou vede od roku 2016 se svým manželem Tomášem.

Prošli si těžkými začátky a snad ještě těžším obdobím koronavirové krize. Troufám si ale tvrdit, že z tohoto boje vyšli jako vítězové. A protože jejich příběh je v mnohém velmi inspirativní, přináším vám rozhovor, který vás třeba bude také motivovat k tomu, abyste se v životě nebáli udělat razantní změny.

Zuzko, co tě vlastně vedlo k tomu, abys změnila svou profesi, zahodila veškeré své vzdělání i praxi a pustila se do něčeho úplně jiného?

Odpověď je jednoduchá. Nějak to samo vyplynulo. Když jsem byla na mateřské, manžel se nadchl do kavárenské kultury a chtěl si zkusit otevřít svou kavárnu.  Ze začátku jsme mysleli, že dezerty budeme odebírat od externích dodavatelů, ale nedokázali jsme být s těmito dezerty nikdy na 100% spokojení. Měli jsme jinou představu, tak nezbylo nic jiného, než si je vyrábět podle svého.

Nelitovala jsi někdy, že jsi mohla sedět v klidu někde v kanceláři a koukat do mapy, a místo toho se honíš, abys stihla upéct dorty na čas?

U počítače jsem se naseděla už dost. V cukrařině není na sezení čas. Na mateřské se člověku hodně změní priority, chce čas „bez dětí“ maximálně využít. To honění je pro mě asi více přirozené, mám pohyb moc ráda.

Proč vlastně kavárna? To je od geodézie pěkně daleko… Měla jsi k pečení blízko odjakživa?

Už od puberty mě strašně bavilo objevovat všechny možné kavárny a zkoušet jejich dezerty. Doma jsem taky pořád něco pekla k velké radosti celé rodiny. Docela dost jsem sportovala a bez sladkého a sportu nemohu být dodnes. Jsem ale stále více vybíravější a dávám přednost už jen opravdu kvalitnímu jídlu. Nechci se šidit nějakou umělou náhražkou. Je potřeba si vážit svého těla. Do svého luxusního auta byste také nenalili špatný benzín.

To je hezky řečeno… A máš teď pocit, že konečně děláš to, co sis vždycky přála?

Po pravdě jsem nikdy přesně nevěděla, co přesně bych chtěla dělat. Hodně jsem se hledala. Zkusila jsem dost možností od geodézie, informatiky, projektové manažerky, výživové poradkyně až k instruktorce aerobiku 🙂 . Musím přiznat, že mě cukrařina z toho všeho nejvíce baví a dává největší smysl, protože dělat lidem radost je top. Vážím si toho, že na tak významné dny, jako jsou svatby či narozeniny, si lidé vyberou zrovna můj dort, když mají tolik jiných možností.

Co tě baví nejvíce? Samotné pečení, zdobení, vymýšlení… ?

Asi mě nejvíce baví vymýšlení. Vždy dostanu na něco chuť a potřebuju si to nutně vymyslet a udělat dle obrazu svého. Zdobení je samozřejmě za odměnu vždy. Člověk v cukrařině vidí docela rychle výsledky své práce, což je naplňující. Je to hřejivý pocit, když víte, že vaše práce někomu třeba zlepší den. Že se ten člověk dokáže alespoň na chvíli zastavit a udělat si radost. A to je na tom nejvíc.

To je skvělá motivace. Ale konkurence je velká, klobouk dolů, že jste do toho šli. S čím jste se nejvíc potýkali hned na začátku?

Nejdříve bylo potřeba provést rekonstrukci prostor, to trvalo nejdéle. Pak bylo nejtěžší se naučit v tom všem chodit, neměli jsme žádné zkušenosti a plno věcí nás dopředu ani nenapadlo. Například jak je těžké rychle a kvalitně zvládnout obsloužit plnou kavárnu v klidu 🙂 . Vyběhat různá povolení a všechny papíry bylo také dost ubíjející. Naopak výběr kávy a surovin, co budeme používat, to už bylo za odměnu.

Do toho dvě malé děti…

To je samozřejmě občas dost těžké, když je k tomu všemu potřeba stihnout ještě vše kolem dětí. Ale naštěstí je výrobna jen moje, tak tam mohu všechno dohánět i po nocích, když je třeba.

To musí být náročné! Jak vůbec zvládáš všechen ten stres s tím spojený?  Přece jen máš nasmlouvané termíny a nemůže se stát, že se dort nepovede nebo ho nestihneš.

Stres se časem naštěstí zmenšuje, jak si člověk zvyká, ale neříkám, že nikdy není. Člověk i sám sebe dokáže někdy dost vystresovat, když je málo času. Takový převoz třípatrového svatebního dortu je pro mě stále horor.  Většinou to jdu pak vyběhat.

Z vlastní zkušenosti vím, že dorty a zákusky máte opravdu famózní, kde ses to všechno naučila?

Děkuji, ale pořád je potřeba se zlepšovat. Byla jsem na několika kurzech u Ivety Fabešové, která je pro mě velkým vzorem, silnou, nadanou a sympatickou ženou. Zbytek byla často metoda pokus-omyl a dlouhé hodiny samostudia a čerpání inspirace.

S čím jsi do cukrařiny a otevření kavárny šla?

Chtěli jsme dělat a prodávat jen kvalitu, která chutná nám, abychom si mohli za vším s jistotou stát. Dezerty jsou bez jakékoli chemie, bez barviv, bez různých urychlovacích směsí. Prostě „jen“ ze základních kvalitních surovin a čistých neumělých chutí s menším množstvím cukru.

Není to risk jít v dnešní době do 100% kvality? Přece jen je to o poměrně vysokých vstupních nákladech…

Risk to určitě je, ale my bychom to jinak dělat nechtěli. Snažíme se vše vymýšlet tak, abychom nemuseli ubírat na kvalitě, a přesto byly ceny i pro malé město přijatelné.  Sama to mám nastaveno tak, že když si chci udělat radost, tak si vždy vyberu kvalitu.

Před dvěma lety tvrdě zasáhla covidová krize. Jak jste se s ní vypořádali? Muselo to být těžké, relativně nová kavárna, najednou zavřeno, fungovali jste jen přes okýnko… Ale nepoložilo vás to, mám pocit, že naopak. Poučili jste se z této doby nějak?

Snažili jsme se alespoň vydávat krabičky s dezerty a dorty na objednávku. Nějak jsme to přežili, protože podpora od pravidelných zákazníků byla úžasná, čehož si moc vážíme. Uvědomili jsme si, že v každodenním shonu člověk často zapomene na vděčnost, za to, co už je. To si musíme častěji připomínat.

Když se ohlédneš zpět, šla bys do toho znovu s tím, co už o tom všem dneska víš?

Asi ano 🙂 .

A máš nějaký vzkaz pro všechny, kdo přemýšlí o změně profese a chtěli by jít také svou cestou?

Netroufám si nikomu radit. Určitě je ale dobré se odvážit a zkusit to. Bez zkoušky člověk nikdy nezjistí, zda je to ono.

Děkuji moc za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

Romana

www.mamysrozumem.cz

foto: Renata Vaňková