Jak si v Chorvatsku užít dovolenou s dětmi

Květen 2019

O víkendu jsme se vrátili z dovolené v Chorvatsku a mám několik poznatků, které se vám mohou při plánování dovolené v této krásné zemi hodit. Předem avizuju, že nejsme žádní dobrodruzi, nicméně pokud i vy jedete rádi aspoň na částečnou jistotu, tak vám naše dojmy přijdou třeba vhod.

KDY JET

My jsme jeli dost před sezónou, která tam začíná až tak v půlce června. Nicméně řekli jsme si, že budeme spíše cestovat a že horko pro malé děti není nic moc, tak že pojedeme v druhé polovině května, nadýchat se zdravého vzduchu a odpočinout si.

No, tak po pravdě – už bych to znovu neudělala. Vzduch jsme dýchali, cestovali jsme a pár dnů jsme si užili i na pláži, ale jinak jsme zažili i nepříjemný déšť, chladno a větrno. Což naše choulostivé dítě odneslo hned druhý den zánětem průdušek (a to jsme sem jeli na ozdravný pobyt po pěti zánětech prodělaných přes zimu…). Když jsme se z toho vykřesali, tak jsme se dočkali i lepšího počasí, nicméně vysvětlujte dětem na pláži, že se nesmí koupat, protože je voda ledová… Navíc na pláži bylo víc bagrů a dělníků než opálenichtivých nadšenců.

Na druhou stranu, pokud opravdu chcete hlavně cestovat, případně jen tak courat s kočárkem po pobřeží, tak je toto období asi fajn, protože není vedro na padnutí, ani šílené davy turistů (i když ani tak jich nebylo v blízkosti památek málo). Kromě toho se vám dobře pojede, protože kromě vás nikdo jiný na dálnici moc nebude.

JAK JET

Pojdete nejspíše autem, i když letecká i autobusová doprava se také nabízí. My jsme tedy volili auto a jeli jsme až dolů ke Splitu, takže 10 hodin čisté jízdy plus přestávky. Celkem nám to trvalo zhruba 13,5 hodin. Hodně jsme přemýšleli, jak to udělat, abychom to my i holky zvládli, ale nakonec to bylo docela v pohodě. Vyjeli jsme kolem oběda, po hodině první pauza, pak holky něco spaly a pak jsme dělali pauzy podle situace. Původně jsem měla připravený přehled hezkých odpočívadel, ale je to k ničemu, protože jsme stejně stavěli, jak jsme potřebovali. To fakt předem nenaplánujete, kdy se bude chtít dětem čůrat, kdy jim začne být trochu blbě, kdy se začnou už moc vrtět, kdy začnete vy usínat…

Musím ale říct, že všude, kde jsme zastavili, bylo čisto, vesměs hezké záchody, na pumpách přijatelné občerstvení a z 90 % aspoň nějaké malé dětské hřiště. Holkám to stačilo, byly rády, že vyběhly z auta, poklouzaly se nebo pohoupaly, proběhly a jelo se dál. Vždycky jsme viděli na nabalené auto, takže to bylo i bezpečné. Večer holky usnuly a v jednu ráno jsme byli na místě. Je třeba mít ale takové ubytování, kde vás ubytují i v tuto šílenou hodinu, případně to vymyslet jinak.

Jsme z jižních Čech, takže jsme jeli směr Kaplice, Dolní Dvořiště, Linz, Graz, Maribor, Zábřeh a Split. Nejhorší úsek je ten po české straně. Ale hned kousek za hranicemi začíná krásná dálnice a po dálnici jedete prakticky až k moři. Takže dětem není ani blbě, pokud tedy nepočítám zatáčky na začátku cesty a na konci, kdy je třeba k moři sjet většinou po serpentinách.

Děti bude cesta chvílemi i bavit, budete projíždět spoustou tunelů, přes nádherné hory a občas zažijete vzrůšo v podobě celnice (na hranicích s Chorvatskem se kontrolují pasy), případně mýtných bran.

Cesta je dost drahá, čeká vás rakouská dálniční známka (240 Kč za deset dnů), v Rakousku dva tunely po 5,5 EUR a 9 EUR, slovinská dálniční známka (15 EUR za týden, 30 EUR za měsíc) a poplatek za chorvatskou dálnici podle délky ujetého úseku. Nás to k Trogiru vyšlo na téměř 200 kun (cca 700 Kč) za jeden směr. Plus samozřejmě pohonné hmoty, které jsou v zahraničí pořád ještě dražší než u nás. Navíc pokud jste v Chorvatsku déle, tak musíte koupit známky do Rakouska a Slovinska dvě na cestu zpět. Takže to není úplně laciná záležitost, ale jet jakkoli jinudy než po dálnici je pro nás nereálné.

Všude v pohodě zaplatíte kartou, jen musíte najet do správné fronty. Dálniční známky koupíte bez problémů i na pumpách v sousedních státech.

Jinak všechny dálnice jsou v perfektním stavu, za celých 900 km jsme projížděli jen několika málo omezeními (myslím, že na úseku Praha – Brno je jich mnooohem více), vše je skvěle značeno, takže nemůžete zabloudit a zvládnete to i bez navigace. Horší je pak samotný dojezd na ubytování, které bude asi někde v křivolakých uličkách, to se hledá fakt blbě a strašně špatně se tam jezdí, ulice jsou široké tak na jedno auto, kolem kamenné zídky a ploty, kaskadéři na skútrech a chodci.

Provoz byl samozřejmě s ohledem na období, ve kterém jsme jeli, velice slabý, potkali jsme úplné minimum kamiónů, nikde žádné kolony ani hustý provoz. Ale věřím, že jet v sobotu přes plnou sezónu bude dost o nervy.

A ještě doporučení pro maminky svačinářky 🙂  – do auta se mi osvědčily zapečené sendviče a na zobání také klasické (ne moc slané) tyčinky, děti to zabaví na delší dobu, stejně tak lízátka a žvýkačky (vše seženete i v relativně zdravé formě, chcete-li), které pomáhají dceři, když se jí začne dělat ne úplně dobře. Pro tyto případy není špatné mít v kabelce Kinedril nebo homeopatický lék Cocculine, kdyby bylo fakt zle. Jinak cokoli co se nerozmočí, nevyleje, neupatlá, rozhodně mějte i tak po ruce vlhčené ubrousky, včetně těch desinfekčních.

KDE BYDLET

Ubytování je v Chorvatsku nepřeberné množství, od kempů, přes apartmány po hotely. My jsme volili apartmán, protože naše mladší dcera ještě úplně nechápe, že v restauraci se některé věci prostě nedělají, že tam stačí sedět a jíst, naše dítě obvykle ani nesedí ani nejí 🙂 . A na kemp se nějak necítíme, jak nemáme svoji koupelnu a záchod, tak jsme celí nesví 🙂 .

Apartmány bývají dobře vybavené, často je u apartmánového domu i bazén, jen bych trvala na klimatizaci (my jsme ji hojně využívali na přitápění :-))) ) a vezměte si s sebou vlastní sůl, olej, jar, houbičku na nádobí a mraky utěrek. Tyhle věci obvykle buď v apartmánu vůbec nejsou, případně vám rychle dojdou.

Pozor také na umístění ubytování. Pokud si budete vybírat předem, hledejte ubytování s co nejmenší vzdálenosti od moře. A pokud vás pár desítek metrů dělit bude, tak ať to není do prudkého kopce. Věřte mi, že při plánování dovolené se nějaký ten metr do kopce zdá být zanedbatelný, ale až do toho kopce potáhnete dvě děti, všechny deky, jídla, pití, cajky na koupání a všechny další serepetičky v 35 stupních, budete každý metr proklínat. Stejně tak se vám nebude chtít každý den balit děti i věci do auta a na pláž dojíždět autem.

Kromě toho není špatné bydlet v pěší vzdálenosti od centra. My jsme bohužel museli vždy jet autem, které bylo často rozpálené, museli jsme se prodírat hustou dopravou v centru a platit pokaždé za parkování.

KDE SE KOUPAT

Musím říct, že jsem do Chorvatska jezdila vždycky moc ráda. Země je to nádherná, moře ještě hezčí, ale viděno optikou matky dvou dětí už to tak idylicky nevidím. Naopak vidím nepřístupný břeh se spoustou kamenů a prudkým vstupem do vody (nejlépe jen po žebříku a do velké hloubky), skalnaté pláže bez zázemí a všudypřítomné ježky.

Tohle prostě není ideální vstup do vody pro malé děti:

V Trogiru, kde jsme bydleli, byla sice vyštěrkovaná dvoukilometrová pláž (viz hlavní foto v záhlaví), ale jednak na ní byl relativně dost binec (od špačků cigaret, střepů po psí hovínka), který přikládám tomu, že ji ještě nestihli před sezónou uklidit, ale už tak metr od břehu byli i na tom drobném kamínku ježci. A ať měly děti boty do vody, tak mě jejich bodliny prostě znervózňovaly.

Takže Chorvatsko ano, ale dobře vybírejte místo, abyste byli v pěší vzdálenosti (co nejkratší a ne z/do kopce) od nějaké hezké pláže, ideálně písečné – i takové v Chorvatsku jsou, snadno je najdete na netu (zadejte prostě do vyhledávání něco jako „Chorvatsko písčitá pláž“), nebo alespoň oblázkové s pozvolným vstupem do vody, pokud se smíříte s botami do vody, případně i s ježky.

CO JÍST

Chorvatské jídlo jsem si absolutně zamilovala. V Trogiru byl každý den od rána do večera trh, kde se dalo nakoupit všechno, od pečiva, přes sýry, ovoce a zeleninu, po alkohol a olivový olej. My jsme se nemohli nabažit čerstvého pečiva, ze kterého by všichni výživoví poradci šíleli 🙂 , vynikající jsou sušené fíky (kam se hrabou ty, co koupíte tady v obchodě) a určitě si domů odvezte jejich domácí olivový olej. Od věci nejsou ani jejich likéry, famózní je rogačicový z karobu.

Pokud máte restauraceschopné děti, tak určitě vyzkoušejte oradu na žaru (místní moc dobrá ryba na grilu podávaná se špenátem a bramborami). Jídlo v restauracích je výborné, obsluha milá, jen počítejte se spoustou kuřáků na venkovních posezeních a s vyšší cenou, za oběd pro dva dospělé a něco drobného pro děti jsme dali 300 kun.

Jinak se ale dá samozřejmě najíst i z vlastních zdrojů, případně koupit kousek pizzy na ulici, ten stojí 12 kun a mají je moc dobré.

A samozřejmě musíte ochutnat místní zmrzlinu, protože ta stojí každopádně za to. Kopeček je tedy za 10 kun, ale ta chuť!!!

TAKŽE…

Chorvatsko s malými dětmi ano, pokud budete ubytovaní v blízkosti nějaké hezké pláže, nepojedete v největších vedrech, ale ani moc brzy. Užijete si krásné moře, milé místní obyvatele, skvělé jídlo a krásné památky a přírodu. Třeba právě Trogir a Národní park Krka stojí opravdu za to. Ale o tom až příště…

Mějte se prima,

s láskou

Romana