Moje ekotrable

Srpen 2019

Facebook byl podle mě vždy spíše místem, kdy lidé se svými přáteli (více či méně virtuálními) sdíleli své fotky ze svého života, krásné okamžiky ze svých dovolených a ty nejlepší z nejlepších svých fotografií.

Poslední dobou se ale více než obrázky z vlastního soukromí sdílí příspěvky s velmi závažnou ekologickou tématikou. Zrovna dnes jsem měla pocit, že snad 80 % příspěvků je zaměřeno ekologicky a nabyla jsem dojmu, že jestli ještě někdy dám děcku plastové brčko, tak že se celá planeta zhroutí.

Padla z toho na mě úplná depka.  Přitom mám pocit, že dělám, co můžu. Poctivě třídíme odpad, v domácnosti mám téměř všechnu drogerii eko, pěstujeme si trochu vlastní zeleniny, snažíme se kupovat bio potraviny, pokud možno lokální, trávník máme plný plevele… Samozřejmě vím, že máme jisté rezervy. Odpadu produkujeme ještě pořád strašně moc, v autě si vypínám start – stop systém, nedokážu si odpustit některé úplně neekonebio věci a je ještě další asi milion věcí, které by se daly dělat jinak.

Víte, co mi ale připadá nejhorší? Že ještě před několika desítkami let se žilo z tohoto pohledu značně ekologicky. Ještě moje maminka si moc dobře pamatuje, že v době jejího mládí neměli vůbec popelnici, protože to prostě nebylo potřeba. Bioodpad snědla prasata nebo se hodil na hnůj, maso si vyprodukovali sami, stejně jako ovoce a zeleninu, na zimu se nakvasilo a zavařilo, jinak se většina spíše snědla, vyhazovaly se jen slupky. Pokud se v obchodě něco koupilo, tak to většinou bylo ve skle, nebo v papíru. Sklo se vrátilo a papír se spálil.

Ano, byly černé skládky v lese a nad hutěmi se vznášel hustý dým, že se v některých lokalitách nedalo dýchat. Ano, auta neměla filtry, jako mají ta dnešní, ale zase jich nebylo zdaleka tolik. A ano, byla jiná doba, zase byly jiné věci špatně atd.

Ale je mi hrozně líto, že to dobré, co vlastně skvěle ekologicky fungovalo, je prostě pryč. Už jsme si zvykli na větší pohodlí. Můžeme si koupit cokoli, z celého světa. Můžeme se zásobit chlebem v pytlíku, který vydrží měsíce, můžeme si koupit mlíko v kartonu, které vydrží v teple celé týdny a ani otevřené nikdy nezkvasí, můžeme si koupit i to nejexotičtější ovoce, které si jen umíme představit, prakticky v jakoukoli roční dobu. Můžeme si vybírat z nepřeberného množství druhů všech možných potravin, od každého typu spoustu možností, výrobců, cen…

Můžeme téměř cokoli.

Ale vlastně bychom neměli. Protože to není ekologické.

Proč jsme se jen nechali bezhlavě dovléct do absolutního pohodlí, které bychom náhle měli přestat využívat?

Pamatuju si to jako dneska, když k nám tuším ještě před revolucí dorazila zpráva, že si v Japonsku kupují vodu v plastových lahvích. Celá rodina jsme se tomu chechtali, že jsou to blázni, proč to dělají, když teče voda z kohoutku, že jsou to fakt magoři. A stačilo pár let a těmi magory jsme se stali taky.

Je to prostě těžké si najednou začít odříkávat ten luxus, na který jsme si vcelku snadno za těch pár let zvykli. Však si to vezměte, kdo z nás si kupuje jogurt výhradně ve skle, když je to skoro ten nejdražší, který se dá koupit, a dětem převážně ani nechutná? Kolik řezníků vám zabalí maso (nejlépe z biofarmy) do papíru? A chtěli bychom to vůbec? Přinést domů zakrvácený kus masa ve smradlavém papíru, ze kterého prosakuje krev? Měli bychom to kde spálit? Bylo by dobré dávat v největších vedrech tyhle kontaminované papíry do popelnic s tříděným odpadem?  A kdo z nás si občas (nebo pravidelně) nekupuje pití v plastové láhvi, nechť hodí kamenem. A tak dále a tak dále.

Navíc, co si budeme povídat, ale ono většinou to eko a bio taky něco stojí.

Je mi z toho smutno. Je mi smutno z toho, že najednou máme všechno, ale vlastně je skoro všechno špatně.

Nevím, jak z toho ven. Občas mám pocit absolutní marnosti, když otráveně vymývám kelímek od jogurtu, abych ho vytřídila, když pak zároveň čtu zprávy o tom, jak jde všechno do kytek. Možná máte ty pocity taky…

Takže jsem si udělala vnitřní závěr, se kterým jsem ochotná a schopná fungovat – dělám, co můžu, zároveň se učím odpírat si věci, které jsou zbytečné. Dá se koupit výrobek samotný, nebo dva dohromady zabalené v další fólii? Dá se koupit něco úplně bez obalu? Dá se zvážit a polepit nějaká zelenina nebo ovoce bez sáčku? Dá se něco nahradit něčím víc eko?

Někdy mi to jde lépe, někdy hůře. Ale každá snaha se počítá. Miluju přírodu, vnímám čím dál víc její krásu a nezbytnost její ochrany a snažím se k tomu vést i naše děti. Protože pro ně to děláme. My to tu asi ještě nějak doklepeme, ale o budoucí generace jde především.

Cestu vidím mimo jiné ve skromnosti a pokoře, nemusíme mít všichni všechno, nemusíme mít sedmkrát týdně maso a měli bychom nakupovat tak, aby se jídlo zbytečně nevyhazovalo. Nemusíme nakupovat dokonalá rajčata v lednu a nemusíme mít neustále něco nového na sebe. Každého z vás napadnou další a další věci.

V době, kdy máme k dispozici všechno, se musíme učit skromnosti…

S láskou

Romana

www.mamysrozumem.cz