O nereálné realitě

Červenec 2018

Nedávno jsem byla s dětmi na koupališti. Holky jsou už v brouzdališti relativně samostatné a tak mi zbylo docela dost času na přemýšlení a pozorování lidí okolo. Zároveň jsem byla i já sama na očích všem v plavkách, když jsem smažila své bílé a měkké tělo na břehu bazénu.

No, inu nejsem jednou z těch vyšlechtěných maminek vyfocených v časopisu nebo na netu. Prsa po celkem více než třech letech kojení jsou jaksi mimo formu, zadek je nějak celý rozplizlý, na břiše, které po dvou těhotenstvích už nikdy nebude hladké a pevné, se mi úspěšně rýsovaly špíčky a nohy důkladně zdobila kresba z křečových žil.

Nějak jsem se stále snažila sedět tak, aby se to všechno nějak narovnalo a vyprsilo, ale nakonec jsem rezignovala. Zároveň jsem ale s útěchou zjistila, že maminky okolních dětí jsou na tom většinou dost podobně. Samozřejmě se našlo pár maminek s o dost lepší vizáží, ale tvořily výraznou menšinu.

Prostě to není fér. V žádném časopise nenajdete vyfocenou maminku v plavkách s celulitidou , popraskanými žilkami, faldíky na břiše… Téměř každý článek týkající se nějaké celebrity, která nedávno porodila, začíná slovy: pár týdnů po porodu je už krásné štíhlá. Nebo dokonce: předvádí prádlo. Co si o tom máme myslet my, normální mámy, které krásně štíhlé nejsme, máme ty pitomý křečáky, povolený zadek a prostě zdaleka nevypadáme tak, jako ty maminky, které jsou nám prezentovány? A co si o tom mají myslet naši partneři?

Nechci obhajovat obezitu ani nezdravý životní styl. Sama se snažím jíst hodně zdravě, ale na sport už fakt nezbývá síla ani čas, a některé věci ani nechci změnit. Na operaci s křečovými žilami nepůjdu a na plastiku prsou už vůbec ne. A myslím, že spoooousta maminek je na tom úplně stejně.

A propos – na koupališti jsem si samozřejmě důkladně prohlídla i chlapy. A mezi námi děvčaty, ani oni nejsou jako ze žurnálu. Jedinej kluk z celého koupaliště měl na břiše pekáč buchet, ale bylo mu asi tak osmnáct, takže to se nepočítá. Tátové od rodin? Naprostá většina pivní pupky, holé hlavy, žádní playboyové. A co já na to? Přišlo mi to normální. Protože tohle je realita.

Samozřejmě, mohli bychom se všichni více snažit. Ještě lépe jíst, ještě více sportovat (nebo prostě aspoň začít sportovat…). Ale kde na to brát při normálním životě čas a sílu, když nám příroda nenadělila zázračný metabolismus, nejsme obklopeni ansáblem babiček a chův, partner je od rána do večera v práci a veškerý náš volný čas spolkne péče o děti a domácnost?

Tímto chci vás i sebe podpořit v tom, že to, co je na stránkách časopisů a na netu, není standard. To není běžná realita a není možné se s tím srovnávat, natož ztotožňovat. Mějme se rádi takoví, jací jsme. Žijme zdravě, mysleme zdravě a buďme šťastní, protože TO je důležité.

S láskou

Romana