Užívej si, dokud….

Červenec 2019

Za posledních několik životních etap jsem se už mnohokrát setkala s tím, že mi někdo v reakci na moje stížnosti radil, ať si to užívám, dokud můžu. Vždycky mě to akorát naštvalo, protože přece já zrovna šílím ze stresu v práci nebo pak z nonstop plačícího miminka, vstávám v noci co dvě hodiny, případně další chuťovky… Co se na tom dá asi tak užívat?!

Nicméně děti nás pořád učí, a tak začínám pomalu chápat, proč mi to ti zkušenější radili. A uvědomila jsem si, že člověk má často pocit, že teď je to těžké, ale až …., tak to bude fajn. Jenže když nastane to AŽ, tak čekáme na další AŽ… Pak se ale může stát, že najednou žádné další AŽ není… Považte sami:

Vdaná žena říká mladé dívce: „Užívej si volnost a svobodu, dokud ji máš.“

Odpověď: „Ale já už bych se chtěla vdát, on mě pořád ještě nepožádal o ruku.“

Těhotná žena říká netěhotné: „Užívej si, že si můžeš dát víno a zavázat si boty.“

Odpověď: „Ale já bych už taky chtěla otěhotnět.“

Matka jednoho dítěte říká těhotné ženě: „Užívej si to, že můžeš spát celou noc. Vyspi se do zásoby.“

Odpověď: „To snad nejde, ne? Navíc se těším, až budu mít miminko. A už chci mít za sebou i porod.“

Matka dvou dětí říká matce jednoho dítěte: „Užívej si to, jedno dítě žádné dítě.“

Odpověď: „Co blbneš, vůbec nevím, kde mi hlava stojí!“

Matka odrostlých dětí, která je už v práci, říká matce na mateřské: „Užívej si to, dokud jsou děti malé a roztomilé, mateřská je skvělá. Já musím vstávat do práce, pak škola, koníčky, úkoly, nic nestihám a s dětmi jsem hrozně málo!“

Odpověď: „Mám toho už plné zuby, nejradši bych šla do práce aspoň na částečný úvazek.“

Důchodkyně říká padesátileté ženě: „Užívej si to, dokud jsi mladá a nic tě nebolí.“

Odpověď: „Ale já toho mám v práci už dost, nejradši bych šla konečně do důchodu.“

Stařenka říká komukoli mladšímu: „Užívej si života, dokud ho máš.“

A na to neexistuje žádná odpověď…

Čas strašně letí, děti vyrostou a my zestárneme. Užívejme si každý den, každou radost a maličkost, každý úspěch. Já vím, že jsou lepší a horší dny. Vím, že jsou i tak špatné dny, že máme pocit, že to nikdy neskončí. A vím, že jsou tak těžká období, která už prostě jen chceme mít za sebou.

Ale pokud se nejedná o opravdu těžké životní situace, ale jen o běžný provoz, který je tu milejší, tu náročnější, tu úplně na houby a támhle úplně super, nečekejme, že to bude za pár měsíců a let lepší. Bude to pořád stejné. Pořád budou lepší a horší dny, někdy se bude dařit lépe a někdy hůře. Ale nikdy nebude všechno non-stop úplně dokonalé. Tak si nekazme celý život čekáním na něco, co teprve bude. Navíc ani nemáme jistotu, co to bude a jestli to vůbec bude…

Když mám krizi, dívám se na fotky a videa z let minulých. Všechno z té doby mi najednou připadá tak krásné. My na cestách, pak naše děti, které byly ještě maličké a samozřejmě strašně roztomilé. Najednou někam zmizel všechen křik, probdělé noci a nekonečná únava. Dokonce i tomu bordelu, co je vidět na videu za našimi dětmi, se pousměju, i když mě v té době neskutečně točil.

Vím, že se stejně tak mile budu jednou dívat na svoje vzpomínky i z těchto dní. I když jsou okamžiky, kdy si říkám, že už to fakt nedám. Že už nemůžu a že jestli ještě po tisícistopadesátépáté uslyším za ten den MAMÍÍÍ, tak se mi rozskočí hlava. Že jestli se holky ten den ještě jednou pohádají, tak že někam uteču a nevrátím se. A že na ten všudypřítomný binec, který neustále vzniká, ačkoli já se neustále snažím uklízet, jednou prostě vezmu vidle a všechno to vyhážu.

Ano, i na tohle období budu jednou s láskou vzpomínat.

Tak se teď učím toto období s láskou i prožívat. Aby bylo krásné už v samotném prožitku, ne až ve vzpomínkách. Není to snadné a ne vždycky se mi to daří. Ale je lepší se o to alespoň pokusit .

S láskou

Romana

www.mamysrozumem.cz